Neplatičem se stává dlužník v případě, nezaplatí-li smluvenou finanční částku ve stanoveném termínu. Neplatiči hrozí postih ve formě vymáhání peněz formou exekuce, vyžadování zaplacení úroku z prodlení. Také se neplatící osoba dostává do registru dlužníků, možnost zřízení dalšího bankovního produktu zaniká.

Je třeba rozlišovat, jakému typu věřitele je neplatič dlužen. Zatímco spory o smlouvy, uzavřené mezi fyzickými osobami, se řeší delší dobu, v případě nedodržování závazku vůči státu je proces velmi rychlý. Nejen neplatiči daní mohou mít velké problémy s vymáháním dlužené částky. V případě zjištění neplacení daní následuje jejich doměření a požadavek k zaplacení.

Neplatiči VZP

Na včasné zaplacení pohledávek dbají i pojišťovny. Například neplatiči VZP jsou zaznamenáni ve volně přístupné registru dlužníků VZP, lze si je tak snadno vyhledat.

Neplatiči alimentů

U neplatičů alimentů je obzvláště velké riziko. Osoba, které alimenty náleží, má právo nahlásit neplacení na policii, neplatič alimentů se v horším případě může dostat i do vězení.

Neplatiči nájemného

U neplatičů nájemného je to pro věřitele náročnější. Těchto dlužníků stále přibývá a je tak třeba hledat seriózní nájemníky. Získání zpět dlužné částky od neplatiče nájemného může být časově náročné. Problém bývá především s vystěhováním neplatiče – ten má nárok na několikaměsíční možnost setrvat v pronajatém objektu.

Věřitelem se stává osoba nebo subjekt, který má pohledávku za dlužníkem. Jednoduchá definice věřitele – je to ten, kdo peníze půjčuje. Přitom může jít o soukromou osobu nebo společnost, banku. Dlužník je poté vůči věřiteli zavázán plnit pohledávku a dodržovat podmínky, smluvené při uzavření dohody.

Věřitel je oprávněný požadovat dluženou částku po dlužníkovi, v případě, byl-li vyžadován ručitel pro zřízení půjčky, může pohledávka přecházet na něj. Věřitel má poté k ručiteli velmi podobný vztah jako k samotnému dlužníkovi.

Věřitelské riziko

Při zřizování půjčky pochopitelně existuje věřitelské riziko, tedy že dlužník nebude schopný půjčenou částku splácet. S takovým rizikem je třeba vždy počítat, v lepším případě nepůjčovat peníze rizikovým klientům. Proto bankovní instituce nabízí úvěry jen těm, kteří neměli v minulosti problémy se splácením a jsou finančně zajištění. Obecně platí, že čím vyšší riziko nesplácení je, tím věřitel poskytuje úvěr s vyšší úrokovou sazbou.

Úroková sazba je procentuálně vyjádřený údaj, který určuje, kolik peněz musí dlužník za zřízení úvěru či jiného finančního produktu zaplatit. Je důležitým údajem i při investicích, v takovém případě vyjadřuje procenta z vložené částky. Jde o zvýšení původní hodnoty za určité období, nejčastěji měsíční (p.m.) nebo roční úroková sazba (p.a.).

Nejnižší úroková sazba přitom nemusí znamenat nejvýhodnější produkt. Kromě samotného úroku totiž mohou být vyžadovány i nejrůznější poplatky, které cenu půjčených peněz často navýší. Proto je relevantnějším údajem pro výběr nejlepšího finančního produktu RPSN.

Úroková sazba ČNB

Velkou roli pro vývoj této sazby na trhu má Česká národní banka. Ta může do určité míry ovlivnit i úrokovou sazbu komerčních úvěrů. Pro vývoj sazeb samotných úvěrů mají velký vliv úrokové sazby ČNB. Ty jsou celkem tři: repo sazba, diskontní sazba a lombardní sazba. Komerční banky musí s ČNB úzce spolupracovat a na výši jednotlivých úrokových sazeb ČNB tak regulují cenu jednotlivých finančních produktů. Na změnu těchto sazeb jsou obzvláště citlivé hypotéky, kdy sebemenší změna úrokové sazby ČNB znamená vývoj hypoteční úrokové sazby.

Při zřizování hypotéky, úvěru, ale také nákupu předmětu na splátky bývá často vystavovaný tzv. splátkový kalendář. Jde o dokument, ve kterém jsou přesně rozvrženy jednotlivé splátky – do kdy mají být zaplaceny a jaká je jejich přesná výše.

Splátkový kalendář je závazný, je možné jej změnit jen po dohodě na straně dlužníka i věřitele. Pokud se tedy dlužník dostane do problémů a není schopen zaplatit splátku včas, věřitel musí změnu splátkového kalendáře schválit. Mnohé bankovní i nebankovní společnosti umožňují změnu splácení v případě neschopnosti splácet.

Splátkový kalendář je vhodné sjednat i v případě, že budete věřitelem vy. V případě, že jste dlužníkem určité finanční částky, můžete také zažádat o zavedení splátkového kalendáře a tedy rozdělení dlužné částky do několika splátek. Toho se využívá především v případě exekuce.

Žádost o splátkový kalendář – vzor

Věc: Žádost o splátkový kalendář ve věci sp. zn.: …………….

Vážený pane ……,

obracím se na Vás jakožto žalovaný ve věci vedené Obvodním soudem ……………, sp.zn.: ……….., a to ve věci Vašeho klienta …………………………..
o zaplacení částky …… Kč.

Dne ………. nabyl právní moci platební rozkaz vydaný Obvodním soudem ………………….., jímž mi byla uložena povinnost zaplatit žalobci pohledávku ve výši …. Kč. Jde o dluh, který vznikl na základě faktury č. ……… ze dne ……………. Jde o částku, která v sobě zahrnuje úrok z prodlení i náhradu za náklady na řízení.

Chtěl bych Vás požádal o dohodu na splátkovém kalendáři. V mých silách je splácet pravidelně částku ………. Kč. První splátku jsem schopný zaplatit již ke dni …………., další splátky vždy k ….. dni v měsíci.

Prosím o uvědomění Vašeho klienta s výše uvedenou nabídkou. Prosím o vyjádření se k ní. V případě akceptace mého návrhu poprosím o zaslání návrhu splátkového kalendáře na mou adresu.

Děkuji Vám za vyřízení mé žádosti.

S pozdravem

…………… …………………..

S označením p.a. se při vyhledávání ideálního úvěru můžete setkat velmi často. Jaký je význam p.a.? Jde o zkratku z latinského „per annum“, v překladu „za rok“. Neznamená to nic jiného, než výše úrokové sazby za jeden rok. Je třeba rozlišovat mezi p.a. (za rok) a p.m. (za měsíc).

Úrok p.a.

Úrok p.a. je součet 12 měsíčních úrokových sazeb. Pokud je např. měsíční úrok 5 %, p.a. bude 60 %. Při výběru úvěru tak je třeba kontrolovat, myslí-li se úroková sazba p.a. či p.m.

Zkratka p.a. se používá nejen v oblasti půjček, ale i vkladů. Pak úroková sazba p.a. určuje, kolik procent z celkové vložené částky dostanete za jeden rok.

Exekuce je proces vymožení dlužné částky od dlužníka pro věřitele. Před tím, než může být samotná exekuce zahájena, musí být předán exekuční titul. Jde o listinu, vydanou oprávněným orgánem, který je podkladem pro exekuci. Exekuční titul vyzývá dlužníka k zaplacení dlužné částky. Není-li tak v patřičném termínu učiněno, přechází se k samotné exekuci.

Exekuce nemovitostí

V případě, že bude dlužná částka převyšovat hodnotu majetku, provádí se exekuce nemovitostí. Nemovitost se v případě nesplacení dluhu draží v exekuční dražbě. Dražby exekucí jsou veřejně přístupné a může se do nich zapojit každý. Dražby nemovitostí probíhají obvykle prostřednictvím internetu. Dražby majetku přitom probíhají osobně v dražebních místnostech.

Exekuce na plat

Jeden ze způsobů splácení dlužné částky je tzv. exekuce na plat. Ta je určena exekutorem a znamená pro zaměstnance dlužníka fakt, že musí část jeho platu odesílat za účelem placení exekucí.

V případě exekuce vám také může být zablokován bankovní účet do výše dlužené částky. Exekuce na účet je zcela běžným postupem, k penězům na účtu se nedostanete až do doby splacení dluhů.

Častou podmínkou bankovních i nebankovních institucí je ručení prostřednictvím ručitele. Možnosti ručení jsou totiž dvojí – majetkem či ručitelem. Ručitel je osoba, která je ochotná v případě neschopnosti splácet pohledávku a přijmout tak závazek na sebe.

Ručitelský závazek

Věřitel a ručitel se dohodnou a mezi nimi vznikne nový závazek, pro ručitele pak platí podobné podmínky jako pro dlužníka. Ručení musí být vyjádřeno vždy písemně, a to především pro právní následky, které může ručení způsobit.

Proto je potřeba podepsat ručitelské prohlášení, ve kterém se uzavírá dohoda mezi ručitelem a věřitelem. V tomto prohlášení jsou upřesněny veškeré potřebné informace a ručitel zde stvrzuje, že je ochotný v případě nesplácení přijmout závazky na sebe.

Ručitelský závazek se přitom vyznačuje několika důležitými vlastnostmi. Při zániku závazku dlužníkova (např. při splacení částky) zaniká i ručitelský závazek. Ručitel se také může zavázat v menším rozsahu – nemusí na sebe brát rozsah celého úvěru. Ručitel přitom může být od věřitele vyzván k zaplacení až po vyzvání samotného dlužníka.

Každá splátka úvěru má dvě části – úmor a úrok. Definice úmoru je následující: úmor je splátka dlužené částky věřiteli. Jde tedy o hodnotu bez odměny pro věřitele. Výše úmoru a úroku se v průběhu splácení mění. Obvykle bývá výše splátek konstantní. Zatímco v prvních měsících je větší úrok, na konci splacení úvěru je hlavní částí splátky právě úmor.

Úmorné

Pod pojmem úmorné si tak představme přímo splátku peněz, které vám byly půjčeny. existují také splátky s konstantním úmorem, u kterých výše splátek postupně klesá společně s výší úrokové složky. Tento typ splátek však není příliš rozšířený.

Pod pojmem úrok si můžeme představit odměnu, kterou věřitel požaduje od dlužníka za půjčení finanční částky. Díky úroku je motivace věřitele k půjčení peněz další straně. Tím dochází k podpoře trhu – na jedné straně je věřitel motivován, na straně druhé lidé dbají o spořivost a nenutnost zřízení půjčky, aby neplatily peníze navíc.

Velikost úroku se vyjadřuje pomocí úrokové sazby v procentech. Jde o procentní vyjádření částky z půjčených peněz, a to vždy za konkrétní období. Obvykle platí, že čím vyšší je riziko na straně dlužníka, tím úroková míra stoupá.

Výše úroku přitom není adekvátním parametrem pro výběr úvěru. Úroková míra může být zavádějící, může sloužit jako reklamní trik. Výše požadované částky totiž může být kromě úroku navýšena dalšími poplatky. Relevantním parametrem pro vyjádření kvality úvěru je RPSN.

Úrok z prodlení

Zmiňme i pojem úrok z prodlení. V případě, že dlužník nezaplatí dluh v řádném termínu, věřitel může požadovat tzv. úrok z prodlení. Výpočet úroku z prodlení je vázán na repo sazbu, kterou určuje ČNB.

Při zřizování bankovního úvěru nahlíží banky do tzv. registru dlužníků. Jde o ucelený seznam dlužníků, kteří mají zřízenou půjčku. Banky si zjišťují, nemá-li potenciální klient problémy se splácením. Jednotlivé banky mezi sebou spolupracují a vedou registr dlužníků společně.

Registr dlužníků v České republice

V České republice existuje několik společností, které tento registr vytváří a spolupracují s bankami. Nejznámější a nejen bankami nejvyužívanější je zájmové sdružení Solus, které vede dva typy registrů dlužníků – jeden s osobami fyzickými, druhý s IČ, určený pro spotřebitele. Ti si mohou snadno ověřit firmu, její důvěryhodnost.

Banky také nahlíží do CBCB bankovního registru dlužníků, ten je určen jen pro banky. Ty si mohou klienta ověřit velmi snadno a zjistit, neměl-li v minulosti se splácením problémy. Kromě informací o nesplácení se zde naopak uvádí i ty pozitivní – schopnost splácet, informace o bonitě atd.

Lze nahlédnout do registru dlužníků zdarma?

Budete-li hledat registr dlužníků k nahlédnutí zdarma, nenajdete jej. Při zájmu o výpis z registru dlužníků budete muset zaplatit drobný poplatek. Je také třeba upozornit na CERD – centrální registr dlužníků, kolem kterého proběhla velká diskuze. Jde o falešný registr, který nespolupracuje s žádnou bankovní institucí, proto by byla investice do něj vyhozenými penězi.